26. - 27.03.2013 Ko Phi Phi - Bangkok

V 10:30 odjíždíme trajektem do Krabi. Loď je už postarší, rezatá, kola máme přivázána na zádi u zábradlí (jedna vodorovná tyčka zaunutá do úchytů => nervozita celou cestu a neustálá kontrola, jestli jsou kola stále "on the board"). Navíc na ně hezky cáká... 

To ale ještě netušíme, jak si z tohoto soudku ještě užijeme... Kolem 12 h jsme v Krabi. Hledáme navazující bus firmy Andaman vawe master (dále AVM). Je tu, ale nechtějí nás vzít, měli jsme jet druhým trajektem v 15:30, který má návaznost na bus a vlak ze Surat Thani o půlnoci. Posílají nás asi 5 km do města na terminál AVM, což je ne přístřešek s několika pultíky. Nechce se nám tu čekat a tak si uděláme výlet do městečka, oběd a prohlídku místního watu s parčíkem s kamennými sloníky. 

 Pak zpět na terminál a odpočíváme. Postupně jsou přiváženi baťůžkáři minibusy. Okolo 18 hod naše menší skupinka nasedá do busu (my nakládáme kola na "ležato" do nákladního prostoru). Po 2 h nás vyklápějí v Surat Thani. Začíná dlouhé čekání na vlak. Hned po příchodu se hlásíme v nákladní kanceláři a dostáváme lístek ke kolům. Nákladním oficírem (nárameníky s frčkami) nám je řečeno, že kola si vezmou na starost, ať je před odjezdem vlaku přistavíme před kancelář. Vše vypadá OK, to půjde hladce! Už jsme mazáci, nic nás nemůže překvapit. Jak jsme se mýlili... Vlaky před námi mají cca 120 zpoždění. Najednou vyběhne důstojník s tím, že náš vlak nemá nákladní vagon a že naše kola pojedou jiným vlakem!?! Jak si je ale vyzvedneme? Prý bez problémů, budou na nás v Bangkoku čekat. Tak jo. Přijíždí nějaký vlak, důstojník s pomocníky bere naše kola a vedou je dopředu k nákladnímu vozu. Petr jde několik metrů za nimi pro kontrolu, jestli je vše OK. Ale co to? Pomocníci se prohání na našich kolech! Vlak odjíždí a všichni se vrací zpět. "Train is full, next train". Petr se neudrží a česky se s ledovým úsměvem obrací na pomocníka "to u Vás v Thajsku nemáte kola, že se musíte projíždět na cizích?" Samozřejmě nerozumí ale vytuší... I další vlak je full... Přichází osudová hláška, že údajně náš vlak nemá nákladní vagon a kola tedy pojedou následujícím posledním vlakem.... To je pro nás ledová sprcha. Nemůžeme si zkontrolovat jejich naložení! Thajci jsou laxní, kola stojí bez dozoru na peronu. Tak to ne! Pojedou s námi! Srovnáváme řídítka rovnoběžně s rámem, aby se vešla skoro kamkoliv. Důstojník na naše odhodlání naznačí, že je tedy zkusí umístit dopředu vlaku do transformátorového vagonu (někde v cykloblogu byla zmíněna i tato možnost, takže s těžkým srdcem kola přenecháváme zřízencům a nastupujeme do našeho lehátkového vagonu. Ze dveří vagonu ale vidíme, že se s nimi zřízenci vrací zpět! Zabočí tak, abychom to neviděli. Vlak se rozjíždí. A je to v kopru! V duchu se s našimi kolečky pomalu loučíme. Tohle nedopadne dobře. To vypadá na nějakou cílenou akci. Lehátkový vůz je plný, jen naše kóje jsou prázdné. Vylézáme na bidla. Hlavou se honí černé myšlenky ale co nám zbývá? Nic moc noc v prochladlém vagonu, klimo jede naplno. Ráno jsme poslední v kójích, všichni už sedí. Vstáváme, zřízenec briskně změní lehátka v lavice (perfektní, promyšlená skládačka, i stolek pro snídani je v ní zahrnut). Ihned po příjezdu vlaku do Bangkoku (zpoždění hodinu a půl) se začínáme shánět po kolečkách. Vlak po nás měl vlastně přijet před námi, předjet nás. Posílají nás hned sem, hned tam. Nic. Zoufalství, beznaděj... Až v centrálních informacích se nám podaří přesvědčit dobře anglicky mluvící úřednici aby zavolala do Surat Thani, do jakého vlaku kola vlastně naložili. Zjistila to! Vlak ale má 6 hodin zpoždění.. (This is Asia - Thailand). Ať přijdeme v 17 h a napíše nám něco thajsky na lístek pro nákladního důstojníka. Jsme zpět pro jistotu v 16:30. Na tabuli zjistíme, že předmětný vlak přijel až/už v 16:10. Na peróně prázdno... Běh k nákladní kanceláři, lístek od úřednice "Two bicycles?" Támhle, ruka do dálky. Běh tím směrem. Nejdříve vidíme kolo Ivy na hromadě nákladu na staničním vozíku a pak i kolo Petra. Jen tak, volně, kdokoliv by si je mohl vzít... A tak si je taky s nesmírnou, opravdu nesmírnou úlevou, bereme. Nikdo tu není, nikdo od nás nebere jediný doklad, který ke kolům máme a se kterým jsme byli připraveni se soudit s Thajskými drahami (nebo i třeba s Thajským státem :-) o náhradu škody... I když naše kolečka jsou nenahraditelná, jsou to vlastně naši kamarádi, se kterými jsme toho už spoustu prožili......  This is Asia, this is Thailand. Odpoledne výlet k Wat Traimit, tentokrát otevřeno. Budha 5 m vysoký, oslnivě zlatý.

Pak čínská čtrť a Talat Mai a Noi. Procházka podel řeky Chao Praya.

Večer kola odsolujeme ve sprše na pokoji a skládáme do krabic.

Už to umíme, čas rozborky - 1h 20 minut. Můžeme se tím živit.